Na západní frontě klid - Erich Maria Remarque
Vydáno v roce 1988
Nakladatelství Naše vojsko
Přeložil František Gel z německého originálu Im Westen nichts Neues a Der Weg zurück
Počet stran 174
Na západní frontě klid, kniha, kterou zná snad každý díky maturitní povinné četbě. I já jsem ji objevila díky maturitě a dokonce jsem si právě kvůli této knize oblíbila knihy s válečnou tématikou.
Hlavním hrdinou je mladý Pavel, který společně se svými kamarády z gymnázii vstoupili do armády, aby mohli chránit svoji zem. Hlavní hrdina je ještě mladý chlapec, který nemá hotovou ještě ani maturitu a již v tak mladém věku nám v knize popisuje veškeré válečné hrůzy, které musí den co den zažívat. Co stránka, to vyděšení, jak je válka zbytečný konflikt během kterého umírají nevinné oběti po tisících. V knize s Pavlem a jeho kamarády na frontě zažijeme nesčetněkrát útoky od protivníkům, několikrát se musíme nechtěně rozloučit s jeho kamarády, kteří se stanou obětí války. S Pavlem čtenář také zamíří na dovolenou k jeho rodině - sestře, otci a nemocné umírající matce. Poté zpět na frontu, ale také i do nemocničního lazaretu, kam se dostanu se svým kamarádem díky zranění. Kniha nemá ukázat, jak vypadají jednotlivé válečné boje. Má představit tuto válečnou generaci, dá se říct ještě dětí a poukázat na to, že válka více sebere než dá.
Knihu jsem poprvé četla k maturitě a nyní jsem se k ní vrátila teď v zimě po čtyřech letech. Četla se mi velice dobře, ale nevím čím to - nebavila mě tolik, jako kdysi. Jakoby jí něco chybělo, nějaká šťáva. Je ale psaná v krátkých větách a často se zde objevuje přímá řeč, což mě naprosto vyhovuje. Autor ale splnil to, co nejspíše splnit chtěl - naprosto dokonale poukázal na zbytečnost války a dokonale představil ztracenou válečnou generaci. Ještě ani pořádně nevyšli ze školních lavil, ale už se učili bojovat a zabíjet a sami se kolikrát stali obětí. Kniha asi nebude pro povahy se slabým žaludkem, protože některé pasáže jsou nechutně a mně samotné se mi během čtení kolikrát zvedal kufr.
Je to ale kniha, kterou by si podle mě jednou měl přečíst každý a nebo aspoň ten, kdo věří, že válka něco vyřeší.