Čeká mě The Sims v reálu

Všechny zdravím :-).

Už několik měsíců s ním o tom, že se osamostatním a už několik měsíců jsme společně s kamarádkou spřádaly plány, že jednou bych si u ní mohla pronajmout pokoj. To by ale nebylo ono, kdyby se skoro na samém konci této cesty k začátku nového života plány úplně nezměnily.

Stalo se tak, když jsem mamce oznamovala zprávu, že jestli to vyjde do roka budu bydlet jinde a od nich se odstěhuju. Měla radost z mého nového budoucího života, ale přišla okamžitě s nápadem jestli není blbost cpát peníze do něčeho, co nikdy nebude moc a jestli bych se raději nechtěla domluvit s babičkou a dědou a zrekonstruovat si u nich podkroví, protože jednou ten dům bude stejně můj.

Věřtě mi. Babičku s dědou mám moc ráda, ale do tohoto se mi vůbec nechtělo, ale nakonec mě ukecala myšlenka "Bude to jen tvoje, uděláš si to přesně podle sebe, je to kousek od Klánovického lesa." No a tak jsme doma začali spřádat plány s tím, jak by to šlo udělat. Abyste rozuměli. Já jsem asi rozmazlený smrad :-D, ale děda (ten co měl úraz) mě již od narození naprosto miluje, a když postavil barák a milá Kája chtěla pokojíček, tak jí udělal pokojíček z části půdy. Potom, aby Kája nemusela do přízemí na záchod, tak jí tam vybudoval i samostatnou koupelnu s wc a k tomu vybudoval ještě z kusu půdy jeden obyvatelný pokoj. Pak Kája vyrostla a na tyto prostory se zapomnělo. Raději úplně pomlčím o tom, že pak Kája chtěla i zahradní domeček na hraní, a tak jí udělal zděný vzadu na zahradě a že jednu dobu přemýšleli o tom, že koupí ještě kus zahrady vedle a koupí mi poníka, když jsem ho jako malá chtěla. Zpátky k bydlení - a přesně tam (jestli to vyjde a já začnu na jaře s rekonstrukcí) bych měla do roka bydlet.

Šla jsem tedy v pátek s babičkou na oběd a po obědě při procházce parkem jsem jí navrhla svůj návrh na mé nové bydlení a ještě jsem opatrně přidala, že tam přeci jen bude potřeba udělat topení a to ani nemluvím o tom venkovním samostatném schodišti, které se bude muset udělat, protože to vnitřní je spíš žebřík než schodiště. Říkala jsem to celé velice pomalu a citlivě, protože jsem nevěděla s jakou reakcí počítat. Jenže babičky z mého návrhu byla happy jak dva grepy a děda také, takže mám schváleno a prý rovnou se probourá i zeď a udělá se tam do ulice větší okno, protože tam je malinké a schodiště oddělené je pří samozřejmostí a vntřní schody se zruší a průlet zaslepí.

Takže teď mě čeká stavební úřad, kde musím zažádat o stavební povolení. Poté si zažádat o úvěr a na jaře si můžu začít pomalu budovat svůj sen! Jak jsem již říkala - miluju je hrozně moc, ale prvně jsem se tam bála nastěhovat, protože babička je hrozně starostlivý člověk a já se bála o svou svobodu, ale zjišťuji, že to má více kladů než záporů a navíc . už jsou starší a jednou tu pomoc budou potřebovat, a jak babička řekla - oni sami budou klidnější, když tam s nima někdo bude a já taky budu klidnější za ně.

A teď mám o opravdovou zábavu postaráno. neustále projíždím google a hledám inspiraci, jak to celé zařídit. Jediné co vím, že to chci světlé a že nechci ultra moderní styl nábytku s vysokým leskem. Raději bych to v přírodních barvách. Prvně jsem zamýšlela provence styl, ale chci neutrálně barevnou sedačku - nejlépe šedivou a to se k tomu stylu prostě nehodí :-D. Další úžasná věc je, že já se vždycky chtěla vybodnout na skříň a udělat místo skříně šatnu v místnosti s věšákama a policema a tady by to jít také mělo.

Hrozně moc se těším na to zařizování, i když to nebude levná záležitost, ale bude to moje, jenom moje podle mě! :-D

Hrozně dlouho sním o svém vlastním bydlení a ony ty sny vážně přicházejí, když je člověk nejméně čeká. Stačí jen věřit! :-)