Damn-girl | Jak loví pavouka arachnofobik

Dneska se koukneme na to, jak naprostý arachnofobik (já) prožívá setkání a následný boj s pavoukem. Jestli vás někdy zajímalo, jak člověk prožívá ten strach, můžete se to dočíst právě ted. Vím, že v mnoha momentech to pro někoho bude hrozně úsměvné, ale je to věc, se kterou v tu chvíli nedokážu bojovat, jelikož moje panika vystoupá až někam vzhůru k nebesům a já v tu chvíli nedokážu naprosto racionálně jednat.

Jako úplně malá jsem se pavouků nebála, ale ani nevím jak, to přišlo.... prostě najednou tady ten strach byl a čím jsem starší, tím víc se to stupňuje. Mám příšerný strach z pavouků a kolikrát mi nedělají dobře ani na obrázku. Tarantule a sklípkani mi však nevadí a dokážu je v pohodě pozorovat, pokud já jsem v bezpečí a oni za sklem. Je to zvláštní, že normálního pavouka mám hrůzu a sklípkan mi nevadí. Ještě bych ráda zmínila, že pokud chci jít na návštěvě k jedné babičce, vede k ní od zastávky jen jedna cesta - pod mostem, kde je plno pavučin. Před lety mi to nedělalo problém, ale pokud tam procházím teď, projdu to, ale přepadne mě hrozná úzkost a ani trochu mi není dobře.

A teďf k události dnešního týdne. Nevím jaký den to byl, ale byla to druhá polovina týdně. Šla jsem spát, vlezu do ložnice, rozhlídnu se jako vždy a v rohu na složené matraci si trůnil pavouk rozměrů v průměru asi 3 cm, což je pro mě už monstrózní pavouk. No a co teď s nim? Vynést na lopatce nepřipadá v úvahu (bráchovi takhle několikrát vyběhnul na ruku a to by byla moje smrt). Vysát ho vysavačem taky ne, to by se mohl vydat na výpravu z vysavače a vrátit se. No, šáhla jsem po svém Biolotu na lezoucí hmyz. Prvně se lekl a zaběhl mi do mikiny, co byla hozená na té složené matrace. Výborně! jedna nula pro něj a co teď?! Vystrašená jsem došla pro smeták a naprosto opatrně začla rozkládat mikinu. Vzala jsem ho postřikem znovu. Spadnul na zem. Stříkala jsem po něm, co to šlo a ten zmetek už úplně bílej běžel dál přes práh do chodby. To už jsem nevydržela a několikrát ho vztekle flákla koštětem. Pavouk mrtev. Já si sedla vyřízeně na postel a z toho všeho se mi udělalo neskutečně zle! Chvíli jsem ho pozorovala, jestli je fakt mrtvej, člověk nikdy neví u těhle zvířat. Byl, ale co s mrtvolou? On je problém, že já se naprosto štítim i těch mrtvejch. Sebrat na smetáček se mi ho nepovedlo. Nakonec skončil ve vysavači.

Druhý den jsem se dočetla, že můj Biolit není určený na pavouky a je ještě nějaký spešl, i letěla jsem pro něj do drogerky, kde se poštěstilo. Mám spešl Biolit na pavouky! Celé jsem si to tady vystříkala - především zákoutí za sedačkou, za postelí, složenou matraci, rámy oken, místnosti jsem díky prahům postřikem rozdělila na jednotlivé sektory (:-D) a vystříkala jsem si ochrannou zónu kolem postele. Ano... asi jsem magor, ale s touhle panikou já nic víc nesvedu. Nakonec jsem tedy vyhrála, doufám, že postřik pomůže. Podzim ale začíná a to znamená jeedno - jejich doba, kdy vylejzají je tady a já se děsím chvíle, že tady zase nějakého potkám a ještě nějakého daleko horšího (ty znám z domu od rodičů). Doufám v jediné, že Biolit mě zachrání. Prohlásila jsem ho za poslední vyřešený problém svého single života! :-D

A jak jste na tom s těmahle potvorama vy? Bojíte se snad i něčeho jiného? Čeho?