Článek Jak loví pavouka arachnofobik

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Jak loví pavouka arachnofobik

20. 08. 2017 - 22:51

boudicca: Ten pavoučí Biolit funguje jen na malý pavoučky nebo na hnízda, větší potvoru tím nezabiješ. Teda zabiješ, ale trvá to fakt dlouho a chudáci se u toho dost cukají, takže jsem to zkusila jednou a od té doby je mlátím botami jako dříve. Biolit není zrovna dvakrát humánní. Ale jako prevence je super, kritický místa jsem začala stříkat a nevrací se tam.

Kousat umí i některé typy křižáků nebo běžní pokoutníci, ačkoliv to není časté. Mamku pavouk kousnul asi 2 týdny zpátky. Měla jsem z toho pocit slušného zadostiučinění, protože já vždycky tvrdila, že jsou nebezpeční.

---
by-boudicca.blogspot.cz

26. 08. 2017 - 21:36

damn-girl: Tak to jsi mi moc radosti teda neposkytla . Já právě potřebuju něco na ty velký

---
damn-girl.pise.cz

21. 08. 2017 - 01:09

blaznivá střela: Já zásadně čekám až zmizí. Mám z nich strach, ale zároveň nemám ráda, když se zabíjejí - jako každý tvor... Pokud už někam vleze, kde nemá co dělat (třeba leze po okraji otevřené skříně), tak jsem na něj stříkala nějaký sprej - celý bílý lezl dál, až jsem musela volat mužského člena .

Pokud je to ve vaně - z velké dálky na něj pouštím hadicí vodu. Někdy si říkám, zda vypadám tak moc komicky, jak si myslím .

Jinak nosím brýle - takže sundat a pavouk je pryč .

---
blazniva-strela.pise.cz

26. 08. 2017 - 21:37

damn-girl: Když zmizí a já nevím, kde jsou, je to pro mě daleko větší problém, než když je vidím, Určitě se totiž vynoří někde, kde bych to nejméně čekala. Škoda, že brýle tolik nepotřebuju, abych viděla, pak bych je taky mohla takle líp ignorovat

---
damn-girl.pise.cz

21. 08. 2017 - 16:21

myfantasyworld: Je zajímavý, že když jsi byla malá, nebála jsi se, hlavně pak člověk přemýšlí, kde se ten strach náhle vzal a tak najednou. Já to zažila s výškami, úplně z ničeho nic jsem na rozhledně nemohla udělat krok a úplně jsem se klepala a od té doby se výšek bojím víc, i když se to snažím překonat, což mě hodně mrzí.
Jsi dobrá, že ho dokážeš zabít. Ani se ti nedivím, že ti dělají problém i ti mrtví. Ta představa, jak běháš za ním s Biolitem byla úsměvná, ale chápu, že prostě se snažíš ho něčím zabít. Zdá se, že koště je na zabíjení úplně nejlepší. A hlavně to, že ti pavouk zalezl do mikiny mě ani nepřekvapuje.
Snad ti ten nový Biolit pomůže.

---
myfantasyworld.pise.cz

26. 08. 2017 - 21:39

damn-girl: Tak výšky mi vadí od té doby, co jsem poprvé letěla letadlem, ale tam se nedostávám do panickýho stavu.

---
damn-girl.pise.cz

21. 08. 2017 - 20:18

zlomenymec: To mi úplně připomnělo toto od začátku po cca 2:30
https://www.youtube.com/watch?v=PpruP8DpFRo

Stačí ti sklenička, kousek tvrdšího papíru a otevřené okno
I když je pravda, že když jsem byl malej, hrozně jsem se pavouků bál - i sekáčů - a nemilosrdně jsem je vraždil. Teď je teda taky moc nemusím, ale už mi tolik nevadí, i když spát tu s nějakým větším co by se volně pohyboval v místnosti...

---
zlomenymec.pise.cz

21. 08. 2017 - 20:39

damn-girl: To právě nehrozí, jelikož to jsem o něj fakt blízko navíc bych s nim musela přímo manipulovat. To ti člověk, který se pavouků fakt smrtelně bojí nikdy neudělá = ani já ne a to si můžu říkat 100x, že on mi nijak neublíží.

---
damn-girl.pise.cz

26. 08. 2017 - 11:31

tlapka: Strachy jsou iracionální potvory, mnohem horší než to, čeho se vlastně bojíme. Já to s jednou svou fobií dotáhla až k psycholožce.
Bydlím v domku, takže tady se občas nějaká potvora najde. V první chvíli se vždycky leknu, protože to nečekám, ale pak už prostě vezmu botu a rozplácnu je, i když u těch větších se přitom natahuju a snažím se stát co nejdál.
Zajímavé mi přijde to, že ti nevadí tarantule a podobně velké bestie. Co hrozí u malých, ale u velkých ne? Tam by mohl být někde klíč k tomu, kde se ten strach vzal. Nevykládal ti třeba někdo nějakou historku, jak někdo pavouka spolkl ve spaní nebo tak?

---
tlapka.pise.cz

26. 08. 2017 - 21:41

damn-girl: No rodiče jich mají teď v baráku taky spusty a už tam prý potkali dva velký, takže pecka. Fuj! Proč jejich práci nemůže vykonávat třeba motýl? Proč to muselo nabrat takovou nechutnou podobu .
Někdy na prvním stupni jsem si vyslechla pár historek, jak někomu běžela nějaká velká mrcha po peřine nebo se probudili a ona si trůnila kousek od jejich hlavy na polštáři... to by u mě bylo na infarkt, tak že by to vyvolalo to? Těžko říct. No jak jsou velcí a hodně chlupatí, tak mi kolikrát možná přijdou roztomilí, takoví plišáci trošku.

---
damn-girl.pise.cz

26. 08. 2017 - 21:44

damn-girl: Ještě mi došla jedna věc! Když jsem se jich bála a nijak nehysterčila, tak táta kolikrát chytnul nějakou potvoru velkou ve sklepě a nepozorovaně ji v zavařovačce dal na pul do kuchyně a jak jsem to nečekala a procházela, tak jsem se vždy lekla, žj...

---
damn-girl.pise.cz

26. 08. 2017 - 21:04

hroznetajne: Já na to mám vrchního vynášeče hmyzu - tátu . Jinak to nekompromisně luxuju. Všechno, nejen pavouky. Zrovna včera jsem si v posteli četla a ze stropu se na neviditelné niti snesl pavouk mně přímo na břicho. A to se mi teda jako nelíbilo .

---
hroznetajne.pise.cz

26. 08. 2017 - 21:43

damn-girl: To už by tady na mě ohledávali příčinu smrti, stát se mi tohle! :-O Ne, ne, ne! Jak se to vysaje, vyleze to a kdyby nevylezly a umřely tam, tak jich tam je plno a kdo má ten pytlík s takovým humusem uvnitř vynášet?

---
damn-girl.pise.cz

17. 09. 2017 - 18:39

rebarbora: Ach, jak já tě chápu! Taky mám strach z pavouků a nedělají mi dobře ani brouci a prostě hmyzáci obecně A rozhodně mi vadí i se koukat na sklípkany a podobné potvory za sklem (v zoo tyhle expozice jednoduše přecházím ), protože si říkám, co kdyby náhodou zdrhnul? Osobně při likvidaci nežádoucích návštěvníků taky vylučuji vysavač, protože se bojím, že by se pavouk mohl vrátit Jako terminátor
Jinak u mě je celkem vtipný, že pavouky ani hmyzáky raději nezabíjím – jednak se bojím, že by se mi to nepovedlo hned napoprvé, a pak by mě ta potvora mohla píchnout/ kousnout/ někam zalézt, a jednak je mi jich i trochu líto (přeci jen to jsou živí tvorové, že ). Takže nouze naučila rebarboru pracovat se sklenicí a podložkou, aby mi právě nevyběhnul (ta lopatka je v tomhle nebezpečná, na to bych ani nepomyslela) – přiklopím potvoráka sklenicí, aby nezdrhnul, a podeberu kusem tvrdého papíru nebo něčím takovým, co pod sklenici podsunu a de facto tak dotyčného squattera ve sklenici uzavřu, no a pak ho vyhodím ven z balkónu nebo z okna, podle toho, co je blíž nebo otevřené
Chce to sice odvahu a dost sebezapření a vždycky mám z toho nervy jak špagáty, ale pořád lepší, než vědomí, že mi lozí po bytě, to bych nespala

---
rebarbora.pise.cz