boudicca: Nastupovala jsem v září a bylo to úplně to stejné, co popisuješ. Pořád jsem se ohlížela za rameno, kdy se na mě začne valit ta tuna práce, a on byl pořád strašně divný klid. Docela jednoduché činnosti, práce v systému, který už jsem znala z dřívějška, bála jsem se, že budu mít po měsíci plné kecky rutiny. Ale zvyká se na to ale rychle, moct jít v klidu na oběd a nekoukat u jídla na hodinky, moci odejít domů dříve, aniž by ses děsila, co ti tam zůstane za nadílku na další den... Za mě paráda, chodit z práce svěží a s energií.