hroznetajne: A to je na tom to nejlepší. Překonat sám sebe. Nemůžeš, brečíš, protože musíš jít dál, protože v lese nepřespíš a nemáš na vybranou . Absolutně umíráš, snad není nic, co by tě nebolelo, vztekáš se, ale... Pak se jednou vydáš znovu, i když víš, jak to posledně bylo příšerný. A zase nadáváš. No krása prostě
. Já jsem doteď nepřišla na to, proč vlastně jdu na pěší dovolenou vždycky znovu, když jsem před tím málem vypustila duši
. Asi je to prostě dobrý
.
PARÁDNÍ FOTO!