Komentáře k článku: A jedeme dál
hroznetajne: Ty jo... 3/4 roku spát na gauči. To bych asi nedala. Už jenom psychicky, že nemám postel... *zed*
damn-girl: Já to pak už také nedávala a na pouhých 20 metrech čtverečních jsem ke konci štvala už i sama sebe :-D. A bez pořádné postele, a také žaluzií (případně pořádného závěsu) už nikdy prosím! A také před spánkem větrat, i kdybych měla chvíli mrznout, tak prostě před spaním vyvětrat nebo neusnu :-).
tlapka: Osobnost zubaře udělá hodně. Já ho změnila před třemi lety a z psychiatrického případu se stal skoro normální člověk. Hrozně mrzi, že jsem to neudělala dříve. Mohla jsem si ušetřit tolik trápení. :(
My si na Velikonoce koupili novou postel, naštěstí jsme v ní mohli spát hned. Na spaní a jídlo mi nikdo nesmí sáhnout! *smich*
damn-girl: Až tak? Teď nevím, jestli jsem to psala v tom článku a přiznám se, že jsem líná to hledata, ale u předchozí zubařky jsem byla rok. A to poprvé a naposled. Má důvěrá skončila hned na první a zároveň u ní poslední preventice, kdy mi našla kaz a ujala se vrtání. To chápu, když jsem ale poprosila o injekci, tak na mě procedila "Vždyť je to malý, to snad vydržíte ne?" V tu chvíli má důvěra skončila, ale od téhle nové bych si dobrovolně nechala odvrtat snad i zuby zdravé :-D. Navíc mé přiznání, že se zubařů opravdu bojím, ač mi nikdy nic hrozivého nedělali plně akceptovala a ani kvůli tomu nebyla podrážděná, jako tamta... bába s prominutím :-D.
Jídlo a spánek chápu. To jsou dvě věci, které prakticky řídí můj život :-D.