Mé já aktuálně
Poslouchám: Green Day, Papa Roach, Depeche Mode
Čtu: Gejša - Liza Dalby
Plánuji: Užít si dovolenou v Alpách
Oblíbená myšlenka: Maybe it's not about happy ending, maybe it's about the story.
Knihy roku 2022
- celkem přečteno (min. 12 knih): 1
- z toho Čtenářská výzva 2021: 1
aktualizováno 24. 1. 2024
Článek Nic není napořád
Komentáře k článku: Nic není napořád
myfantasyworld: Moc ti přeju hodně štěstí při hledání práce. 
Pokud to tak cítíš a máš velkou oporu v okolí, tak je fajn, žes to udělala.
damn-girl: Děkuju! Mám, právě, že obrovskou. Přítel, mamka, kolegyně/jedna z nejlepších kamarádek v jednom. Ani jsem takovou podporu nečekala
zlomenymec: Já měl tyhle pocity po dvou a půl letech v první práci po škole (tzn tím není řečeno, že jsem před školou nikde nepracoval 
) Malý peníze (na Prahu fakt výsměch), stresy, hodně práce... ale aspoň kolektiv byl fajn.
Teď jsem jinde, kde taky zvažuju, zda setrvat nějak déle (viz můj nový zaheslovaný článek ) Ale rozhodně jsem rád, že jsem to udělal...
Takže se neboj, něco lepšího si určitě najdeš, situace na pracovním trhu je ti nakloněna
damn-girl: Kolegové mi chybět budou asi nejvíc. Teda, když nepočítám vědecké pracovníky, ale i po těhle některých se mi asi zasteskne taky, ale bohuže nespokojenost všude možně se stala monopolem v této situaci 
. Vypadá to, že práce je dost a je z čeho vybírat
hroznetajne: Ty jo, docela mě to překvapilo. Četla jsem něco na Twitteru, ale myslela jsem, že to třeba překousneš. Já jsem spíš taková konzerva, co by na jednom místě zůstala nejraději 30 let a bojím se změn, což neznamená, že to má někdo jinak. Držím palce v hledání a hele, říkám si, že tenhle krok by měla udělat veeelka spousta nespokojených lidí, protože na práci záleží a kolikrát jsou lidi na místě, na kterém se trápí a které jim nic nepřináší. Takže jsi udělala určitě dobře, jdi za tím, co tě baví! 
damn-girl: K dnešnímu datu jsem tady dva roky a tři měsíce - což je vůbec nejdelší doba, co jsem kde byla. V ostatních dvou jsem odcházela pokaždé už po roce a dvou měsísích . Ani si vlastně nedokážu představit, že bych někde vydržela třeba třicet let. Asi jsem člověk, co má rád neustále nějaké změny. Vlastně, když mám pocit, že tu danou práci tak nějak zvládám, přestává mě bavit a mám zase touhu, učit se něco úplně nového . Teď už jen doufat, že opravdu nebudu litovat a najdu lepší
tlapka: V práci trávíme příliš mnoho času na to, abychom ho tam netrávili s přesvědčením, že to má nějaký smysl. Podle mě jsi udělala dobře, i když je to taková spontánní akce. Pokud máš podporu, není co řešit, během výpovědní lhůty můžeš hledat, praxi a zkušenosti už ti nikdo nevezme, a to by bylo, aby to nevyšlo, dneska je "lidí málo". Snadné to nebude a jistého není nic, ale co takového v životě máme? 
Každopádně i tu učitou spontánnost chápu. Jak píše Julča, taky bych nejradši 30 let na jednom místě. Jenže někdy něco najednou pochopíš a... no, že je z toho mateřská, je trošku jiná zápletka. 