damn-girl: To bylo jednoho dne takové krásné odpoledne na konci ledna, kdy jsem seděla a přemýšlela v kanclu a najednou mi došlo, že tady se šéfové v životě nezavděčím, a kdybych se stavěla nahlavu, nikdy jí nebudu dost dobrá. A mám ten problém, že já potřebuju od vedení cítit nějaké uznání, že mi věří. Doma jsem to probrala, bylo mi řečeno, ať nad ničím nepřemýšlím a jestli to cítím takhle, není důvod zůstávat. Tak jsem další den sepsala výpověď, bez toho abych měla něco rozjednané a šla ji podat . Už tam nepůjdu... právě dočerpávám už přes týden do konce března dovolenou.