Mé já aktuálně
Poslouchám: Green Day, Papa Roach, Depeche Mode
Čtu: Gejša - Liza Dalby
Plánuji: Užít si dovolenou v Alpách
Oblíbená myšlenka: Maybe it's not about happy ending, maybe it's about the story.
Knihy roku 2022
- celkem přečteno (min. 12 knih): 1
- z toho Čtenářská výzva 2021: 1
aktualizováno 24. 1. 2024
Jak jsme poznávali českou přírodu - 2. část
Hurá na druhou část našeho letního týdenního výletování. Pokud jste ještě nečetli 1. část, hurá na ni!
Údolí Plakánek a hrad Kost
Uprostřed týdne jsme se vydali do údolí Plakánek, jehož stezka začíná pod hradem Kost. Já jsem zde byla na výlete na konci druháku se střední školou na konci roku a jelikož jsem si matně vzpomínala, že se mi celá ta příroda moc líbila, chtěla jsem se do těch míst vrátit znovu. Tenkrát jsme byli ubytovaní hned pod hradem v místním hostinci u rybníka a vlastně to nebyl vůbec špatný výlet, na to, že jsem na něj před lety vůbec nechtěla a jela jsem tam z donucení vlastních rodičů a třídní učitelky :-D.
Jméno Plakánek pochází už ze 17. století, kdy zde rodina Plakánků pálila hnědé uhlí a měli od toho "uplakané" oči, proto ten název. Údolí je na hraně okresů Mladá Boleslav a Jičín a v roce 1990 byl vyhlášen chráněnou přírodní rezervací. Především díky pískovcovým skalním útvarům a místní přírodě. V místě je i několik pískovcových lomů, ze kterých se těžil kámen na hrad Kost.
Obešli jsme tedy celou naučnou stezku Plakánek, která vede především skrz lesy. Neminuly jsme ani nádhernou vesničku plnou překrásných roubenek, které byly s láskou opečovávaná, a tak pohled na ně a na celé to místo byl nádherný. Část stezky bylo značeno vstupem na vlastní nebezpečí z důvodů špatného modmáčeného terénu. Naštěstí jsme měli boty jen trošku zablácené, ale podle všeho tam muselo být vody nejméně ke kolenům. Dělali jsme si srandu, že večer budem v televizních novinách v reportáži "Turisté nedbali varování na začátku stezky a posléze museli být zachraňováni hasiči ve špatně přístupném terénu!" :-D Prošli jsme ale v pohodě, a tak jak jsme si v pondělí mohli prohlížet skaliska z jejich vrcholů, tentokrát jsme si je mohli krásně prohlédnout od země.
Hrad Kost už potom bylo docela zklamání. První prohlídka začínala až za necelé dvě hodiny a moc toho k vidění jinak nebylo. Hrad je navíc v rekonstrukci, a tak je z velké části pod lešením, což kazí i samostatné fotky. Jelikož Jakuba tatínek musel výpravu opustit dřív a vydat se podepsat nějaké papíry ve své práci. vydali jsme se společně za ním do Boleslavi, kde jsme si společně dali oběd a vyrazili domů.
Na obrázku může být: tree, plant, grass, obloha, venku a nature." id="img_2379258919678445446" src="https://scontent-prg1-1.cdninstagram.com/v/t51.2885-15/e35/s1080x1080/117821055_180992983480220_2885621299924770890_n.jpg?_nc_ht=scontent-prg1-1.cdninstagram.com&_nc_cat=108&_nc_ohc=l0cw7PQeFqUAX-7RGZM&_nc_tp=15&oh=89d797e4bd9d8c7894ec04707a1abbb3&oe=5F78AF9D" style="padding-bottom: 10px;" itemprop="contentUrl" width="300" height="314"> 
Divoká Šárka
Ve čtvrtek jsme se vydali opět po Praze a to do Divoké Šárky, kde jsem nikdy předtím nebyla a už dlouho to toužila napravit. Trasu jsme začínali u místního Mekáče na tramvajové točně s tím, že je vedro a rozhodně nepolezeme na vrchol skal. To zase někdy příště. Šli jsme tedy dolů do údolí po cyklotrase.
Bylo zde nalezeno bohaté sídliště už z dob bronzové. V roce 1995 bylo místo vyhlášené národní kulturní památkou a je tak jednou z devíti kulturních památek na území Prahy.
Musím říct, že v tom vedru to byl dobrý nápad, jít právě sem. Velká část stezky byla kolem Šáreckého potoku, který celé údolí hezky ochlazoval. Samotné koupaliště uprostřed trasy mě také zaujalo, ale asi bych tak daleko mimo MHD na koupaliště chodit nechtěla. Leda, že bych to vzala formou výlet.
Závěrečný stoupák už tak příjemný nebyl. Navíc se po několikadenní zátěži začala hlásit o slovo moje pravá kyčel, která se právě bouří, když ji dám daleko víc aktivity, než na kterou je zvyklá. Nakonec jsme to dali všichni.
Na oběd a odpoledne jsme se všichni rozpustili a sešli se opět večer v Benešově. Tam jsme si u náměstí v místní restauraci U zvonice dali vydanou večeri. Restauraci můžu vřele doporučit. Sice se jedná o nejdražší restauraci v tomto městě, ale opravdu to za to stálo. Navíc jsme měli štěstí na poslední sezónní večer, kdy se podávalo menu jen z grilu, a tak jsme si všichni opravdu náležitě pošmákli. Obsluha byla navíc opravdu milá a rozhodně jsme tu nebyli naposledy. Po osmé večerní jsme se vrátili zpět na náměstí, kde měla koncert skupina, ve které hraje Jakubův bratránek a jeho přítelkyně. Jen jsem si bohužel minimálně první část večera neužila, protože mi bylo špatně... asi z vedra. Pak už to bylo lepší.
A tím i skončilo naše týdenní putování. V pátek jsme už s rodičema na výlet nejeli. Bylo hlášené ještě větší vedro a já sama sebe nechtěla pokoušet, když už mi ve čtvrtek večer bylo špatně. Oni jeli na Točník a Žebrák. My byli doma a odpoledne jeli akorát za nimi na zmrzlinu. Rozhodně mě to opravdu motivovalo v tom, že bych daleko víc chtěla jezdit na výlety a že je spousta krásných míst, které stojí za prozkoumání.
A kdy jste během léta byli na výletě vy? Máte rádi vůbec výlety? A jak jste na tom s českou přírodou?
Komentáře
| RE: Jak jsme poznávali českou přírodu - 2. část | myfantasyworld | 04. 09. 2020 - 08:42 |
| RE: Jak jsme poznávali českou přírodu - 2. část | zlomenymec | 05. 09. 2020 - 09:13 |