Komentáře k článku: Je závist lidská?
eviza®blbne.cz: Ahoj, tvoje úvaha mě zaujala. :)
Z mého úhlu pohledu: Závist určitě lidská je, ale není to moc dobrá lidská vlastnost. Problém je v tom, že člověk je s něčím ve svém životě nespokojený, neví si rady, jak to změnit, a všímá si toho u ostatních, což ho samozřejmě štve. Vlastně to docela chápu a nebudu říkat, že jsem to nikdy nezažila - zažila. Důležitý ale je, jestli je to jen myšlenka, která člověku probleskne hlavou a je pro něj impulsem k tomu, aby se někam - tím správným směrem - pohnul, nebo se místo toho začne topit v negativních pocitech, což se pak taky negativně promítá do jeho vztahů s okolím... Alespoň tedy to je můj úhel pohledu. Myslím, že je nejlepší s takovými lidmi dočasně přerušit nebo aspoň co nejvíc omezit kontakt, počkat, až je to přejde... a snažit se tím moc nezabývat, protože pak si tu negativitu vlastně sypeme na hlavu taky - a je z toho tak trochu začarovaný kruh...
Něco na odlehčenou: Nikdy nepřestanu závidět holkám, kterým vítr nerozcuchá vlasy. :D
Co se týče médií, tak úplně chápu, že ti to hýbe žlučí, přiznám se, že mě kolikrát taky. Bohužel po bulváru je stále vysoká poptávka, tudíž ho asi jen tak nevymýtíme. Některé internetové diskuse jsou jen pro silné povahy, což já o sobě vím, že nejsem, tak do takových vod raději ani nebrousím. :D Myslím, že v tomhle ohledu je fakt lepší soustředit se na nějaké pozitivní věci, případně se chopit první činnosti, která se nabízí, než se rozčilovat na diskutujícími troly.
Někdy mívám podobné myšlenkové pochody. Držím palce, ať se cítíš víc v pohodě. Na světě je spousta věcí špatně - myslím si, že je dobrý mít na ně svůj názor, je dobrý nad nimi kriticky uvažovat... ale někdy je úplně nejlepší nechat je být (ať si teda existujou) a prostě se jen tak pro sebe usmát. :)
damn-girl: Také si myslím to, že takový člověk, jakého popisuju v článku je především nespokojený se svým životem a nic dalšího většího v tom nejspíš nebude. A s tím nechat to být, to je to nejlepší řešení. Z velké části se mi to daří také, ale občas chytnu větší či menší splín a zbytečně se v tom potom moc vrtám :-D
myfantasyworld: Jedna rada, nečti komentáře k článkům. *zed* Také už to moc nedělám, protože mě šíleně štvou ty názory a pak jsem měla kolikrát chuť jim tam něco napsat, zareagovat na to a pak jsem si řekla, že to je zbytečný se pouštět s takovými lidmi do debaty, stejně by se do tebe akorát pustili. Takže nejlepší je takové věci nečíst. *nevi*
A ta tvoje kolegyně, z toho dost ta závist sálá. Našla sis přítele, ona to začne shazovat. Pak jsi přišla o práci a postavila ses na vlastní nohy, možná jí to štve, že se z toho nehroutíš a vzpamatovala ses z toho. A je jedno, jestli to je s pomocí tvé mamky. V takovém případě je ta pomoc to nejhezčí, co může být. A pokud ti kamarádi nebo rodina nabídnou pomocnou ruku v případě, že něco nevyšlo, tak tomu se říká opravdová podpora.
S tou kolegyní bych asi moc nekomunikovala, kdyby se chovala takhle.
A s tím napodobováním lidí, no to vidíš neustále. Ať už se někdo chce podobat modelce nebo někomu známému.
Já jsem na tohle nikdy nebyla, nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co by šel s proudem lidí, spíše naopak a proto jsem byla považována za divnou. Zajímaly mě jiné věci, než mé spolužačky. Kolikrát mě zajímají jiné věci, než lidi kolem mě. A proto jsem vždycky ráda, když si najdu takové lidi, s kterými si fakt dobře sedneme a s kterými mamám podobný názory a i když na něco podobný názor nemáme, tak se neshazujeme.
damn-girl: Nečíst ty komentáře je to nejlepší řešení, jak se tomu bránit a jak si uchovat dobrou náladu, občas jsem ale pitomě zvídavá po odkrývání lidských charakterů a pak to tak dopadá :-D.
Jojo, vím, že to od ní bude závist, o to víc mě to ale mrzí, že u svých blízkých, kde bych podporu nebo pochopení čekala, tak to nevidím. Zase je pravda, že úspěch apod úplně nejvíc odkrývá charakter lidí kolem.
Já se přiznávám, že jsem byla ve věku, kdy jsem napodobovala umělce, chtěla žít jejich život, ale postupem času jsem zjistila že za to může moje nespokojenost a vyspěla jsem z toho, jelikož jsem pochopila, že stačí se jen trošku snažit a hledat štěstí i sám u sebe.