tlapka: Gratuluji k sesbírání tolika krásných zážitků a držím palce, ať je další soupis taky tak pozitivní. Zrovna jsem taky publikovala své shrnutí uplynulého roku a i když jse se snažila myslet na to hezké, je z článku cítit, jak upocený a náročný rok to byl.
Mít všechny prababičky a pradědečky, to je opravdu rarita! Jak píšeš, vždycky to bolí a připravit se na to nedá, a to jsme třeba my věděli, že to přijde, a děda se držel ještě rok navíc oproti předpokladům. A stejně jako Ty jsem moc ráda, že viděl Aťku, myslím, že to jemu i nám ostatním hodně pomáhalo. Dožil se skoro jejích dvou let, takže ji slyšel i mluvit, a ona si ho zatím i po roce pamatuje (vždycky mě rozstřelí, když se zničehonic zeptá, kde děda je ).