Zrovna mám rozečtenou knihu Co život dal a vzal od Betty MacDonald, a tak jsem se nechala inspirovat názvem, jelikož minulý rok hezky vystihuje.
Byl plný změn a to velkých. První tři měsíce jsem ještě prožila jako těhotná, ve třetím trimestru, který nebyl o moc lehčí než zbytek těhotenství. Poslední měsíc ve stavu 2v1 byl naprosto nekonečný a nikam už jsem ani raději nejezdila, protože mi dělalo problém i sedět. Moc jsem toho tak až do března nezažila a poslední týden v březnu přišel na svět Šíma, který dosavadní život otočil o 180 stupňů a to pokračuje doteď.
Když prohlížím svůj Instagram, jenž mi výborně slouží, jako vzpomínkové fotoalbum, zjišťuji, že i přes novou mateřskou roli a její náročnost se vlastně jednalo o pohodový rok plný pohody, výletů, dobrého jídla a skvělé společnosti v podobě plně podporující rodiny.
Jsem vděčná, že jsem mohla v dobré společnosti výletit do míst, jako zámek v Dobříši, který se pyšní přenádhernou zrekonstruovanou zahradou. Po letech jsem navštívila Petřín. Já si ani nepamatovala, jak to tam vypadá a byla překvapená, jak moc hezké to na Petříne je. Ušla jsem několik kilometrů lesem a vracela se do těch oblíbených i poznala nové. Zavítala jsem i na tradiční hrnčířský trh v Berouně a byl tak skvělý, že se na něj na jaře těším znovu. Na podzim jsem se konečně podívala i do botanické zahrady v Troji a viděla konečně výstavu dýní, a ještě si tam výborně poklábosila se sestřenkou, kterou jsem roky neviděla, ale naše děti nás po letech spojily a je výbornej parťák na sdílení zážitků. S částí rodiny jsme i navštívili pražský Nový Svět a prošli i část staré Prahy až na Kampu. Léto jsem prakticky prožila s mamkou a mojí babičkou na chalupě. Být veškerý čas na zahradě v přírodě a snídat tam, obědvat i večeřet bylo výborně relaxační.
Přečetla jsem rovné dvě desítky skvělých knih (na posledních 5 knih z roku 2022 musím ještě sepsat report). Prozradím ale, že nejvíc se mi líbilo Deset malých černoušků od A. Christie. Skvělá byla i kniha Člověk Gabriel a rok jsem zakončila knihou Vypravěč, jenž napsal frontman Foo Fighters, a taktéž byla famózní.
V září jsem Jakubovi uspořádala tajnou narozeninovou oslavu. Dopadla nad očekávání a všichni jsme si ji moc užili.
Určitě bych těch hezkých chvil napočítala ještě milion, ale tyhle byly ty nejdůležitější.
Samozřejmě se stalo i pár nehezkých věcí, ale i ty bohužel k životu patří. Opustil nás z nenadání Jakubův děda. Můžete se na to připravovat, říkáte si, že ten člověk už je starý, ale stejně vás to v tu chvíli překvapí a zasáhne. Stihnul ale zažít Šimona, a tak měl Šimon pár měsíců obě babičky, oba dědy, ale i obě prababičky a oba pradědy, což považujeme všichni celkem za vzácnost a jsme rádi, že to tak mohlo být, ač on si to pamatovat nebude, ale budeme mu to moct vyprávět.
Do roku 2023 jsem vkročila plná očekávání, co pro mě letošní rok chystá. Těším se především na to, jak bude Šíma růst a stane se z něj ještě vetší parťák než teď. Taktéž doufám, že už konečně postavíme a konečně se přestěhujeme. Odtahuji to na druhou polovinu roku, ale už letošnímu stěhování opravdu věřím. Těším se na novou hudbu, kterou objevím a na nové knihy, co mi po večerech budou krátit chvíle. Určitě podnikneme i nějaké výlety, protože už teď jich mám několik vymyšlených.
Plně doufám, že i letošní rok bude tak skvělý, jako byl rok minulý a přeji to vám všem, co mě čtete i těm, kteří sem zavítali náhodou.