boudicca: Betty MacDonald miluju, univerzální lék na všechny bolístky duše.
Těžko pro vás dva hledat přelomovější rok, že? Krásné shrnutí i fotky.
damn-girl: Vejce a já bylo skvělé, bohužel tato kniha je pro mě místy až moc nezajímavá. Zatím mě nejvíc baví ta část z léčebny.
Myslím si, že tomu jedinému snad může konkurovat rok, kdy jsme se dali dohromady, jinak nic .
tlapka: Gratuluji k sesbírání tolika krásných zážitků a držím palce, ať je další soupis taky tak pozitivní. Zrovna jsem taky publikovala své shrnutí uplynulého roku a i když jse se snažila myslet na to hezké, je z článku cítit, jak upocený a náročný rok to byl.
Mít všechny prababičky a pradědečky, to je opravdu rarita! Jak píšeš, vždycky to bolí a připravit se na to nedá, a to jsme třeba my věděli, že to přijde, a děda se držel ještě rok navíc oproti předpokladům. A stejně jako Ty jsem moc ráda, že viděl Aťku, myslím, že to jemu i nám ostatním hodně pomáhalo. Dožil se skoro jejích dvou let, takže ji slyšel i mluvit, a ona si ho zatím i po roce pamatuje (vždycky mě rozstřelí, když se zničehonic zeptá, kde děda je ).