Jak jedna část života skončila

26. březen 2013 | 11.16 |

Tenhle článek bude věnovaný My Chemical Romance, tak jestli nechcete, nečtěte to. Bude to výlev.

V sobotu, hned potom co jsem se nasnídala a vyčistila si zuby jsem již tradičně zapla notebook a rozjela internet. A hned v prvních 5 minutách jsem se cítila, jako když mi někdo zarazil kudlu do zad a krásně s ní zakroutil v těch mích zádech. Ano, přesně tak jsem se cítila v prvních 5 minutách co jsem na internetu zjistila, že My Chemical Romance na svých oficiálních stránkách ohlásili rozpad.
Prvně jsem tomu nemohla uvěřit, pak mě navštívila vlna smutku a pláče a teď se to ve mně míchá všechno najednou. První den jsem byla také plná nadějí, že to je jen šaráda, aby mohli přestoupit k jinému vydavateli, jenže po včerejším dopise Gerarda fanouškům jsem pochopila, že to je opravdu definitivní konec jejich společné tvorby a opět se mě chopila vlna pláče.

Čím víc ale nad tím přemejšlím, tak jsem ráída, že gerard napsal ten dopis jaký napsal. Všechny prázdné místa plné otazníků zodpověděl a pomohl mi pochopit. Děkuji mu za upřímnost. Jsem ráda, že si uvědomil, že to hraje a že pokud to hraje a nemyslí to vážně, to co dělá, tak je čas to ukončit. Ač to stejně furt bolí, jako rána, do které se sype po kilech sůl, tak udělal i tak přesto všechno to nejlepší co udělat mohl.

Ve finále jsem vlastně ráda, že se to všechno kolem téhle skupiny stalo a že vůbec ta skupina vznikla a tím jsem mohla být její součástí. O to víc mě naštvalo, když jsem tady v sobotu seděla jako opařená, civěla na monitor přičemž mi mamka říká "Stalo se ti něco?" a já říkám "My Chemical Romance se rozpadli, už nebudou :'(" a ona udělalá "Aleeeee,to je vážně tragédie! :D" To mě vytočilo frakt maximálně, měla jsem chuť rozbít všechno kolem.
Miluju svoje oblíbené kapely, vážím si jich a mám je ráda tak, jako by to byla moje nejbližší rodina ač je vlastně popravdě vůbec neznám. A to, že si z toho někdo dělá srandu, mě vzteky dokáže rozžhavit do ruda.

Vlastně jsem byla dost divný fanoušek. Začala jsem je poslouchat s vlnou Black Parade a v té době navštívila i jejich pražský koncert. Vůbec se mi to nelíbilo, byla jsem znechucená, a tak jsem od nich upustila a několik let si jich ani trošku nevšímala. Jenže před dvouma rokama jsem jela na Rock For People a oni tam měli vystupovat. Rozhodla jsem s ejim tam dát šanci, rozhodla jsem se si je tam jít zkusit poslechnout a musím říct, uchvátili mě a ve mně se opět probudila ta staronová láska a vlna radostí a nadšení a já je začala mít ráda o to víc a o to víc jsem si jich vážila. O to víc mě teď mrzí, že jak rychle to všechno začalo, tak rychle to i skončilo.

Všechno ale zahojí čas, teď jen nezbývá se přes to všechno přenést a stále jim přát to nejlepší a i vtom případě, že oni už žádnou společnou tvorbu vytvářet nebudou. Oni si tu mojí podporu totiž zaslouží.
O to víc mě vytáčí, jak spousta fans tonehodlá pochopit, sepisujou petici na rozlučkové turné a podobné kraviny a tváří se, jako by nechápali to, jak se k tomu Gerard vyjádřil.

A pokud je tedy máte rádi, přestaňte s těmito věcmi a začněte je podporovat v jejich nových věcech, tím jim opravdu ukážete, co pro vás stále znamenají.

A já vám My Chemical Romance za všechno děkuji. Vím, že si tohleto nepřečtete, ale já vám i tak moc děkuji!

"As we fade in the dark, just remember you will always burn as brigh"

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak jedna část života skončila zatoulanaovce 26. 03. 2013 - 20:10
RE(2x): Jak jedna část života skončila damn-girl 01. 04. 2013 - 10:37