zatoulanaovce: Ta první reakce byla nejhorší. Seděla jsem u ranního kafe, v ruce mobil... najednou na fb vidím v české mychem skupině odkaz na článek na oficiálkách... zapnu okamžitě pc. A čtu tu zprávu, která mě v minutě opařila. Seděla jsem dobrejch pět minut, vejrala na tu zprávu a nebyla schopna ničeho... následně na to jsem vypnula celej počítač, práskla dveřma a padla na postel, kde jsem zůstala další hodinu neschopna ničeho jenom vzlykat a vzlykat...
Sobota byla tedy strašná. Byla jsem mimo, opuchlá od pláče... v neděli jsem se zapojila do sbírání důkazů o tom, že to všechno nemusí být pravda a začala věřit tomu, že se vrátí, že měli nějaké problémy s vydavatelstvím...
A včera... včera po přečtení dopisu od Gerarda jsem začala konci věřit. Dalo by se říct, že s tím dopisem ze mě spadla jakási tíha a zbyl jenom ten pocit otupělosti a smutku. Čekala jsem na jeho vyjádření. Věděla jsem, že nějaké bude... a když mě nezklamal, byla jsem smutná z potvrzení konce, zároveň i šťastná za to, že MCR jsou opravdu ti lidé, za které jsem je vždycky měla. Protože oni to nedělali pro peníze. Ale pro nás. Rozhodli se správně, ač si to stále ještě horda lidí neuvědomuje a zasypává je přiblblými spamy, tím mě fakt štvou... jsem ráda za lidi, kteří to berou podobně, jako já. Myslím, že kluci si minimálně naše pochopení zaslouží.