Asi na tento článek docela čekáte. Jak se mám v nové práci? Dočtete se níže, právě teď.

Do Dobrovského jsem nastupovala s tím, že jdu do účtárny na pozici skladové účetní. Účetní dělám několik ale se skladovou takové zkušenosti nemám. Rozhodně ne v takovém rozsahu. I tak jsem tam ale nastupovala s tím, že to není nic, co bych se

Zdálo by se, že jsem na blog zanevřela, ale není tomu tak. Spíš chodím z práce zmordovaná a pak už se mi nic nechce, ale o tom v dalším článku :-). Dnes se vrhneme na hudební vsuvku, kterou tady dlužím ještě za duben, a jak sami vidíte, je konec května. Obstarala jsem si k tomu vcelku dobrou kávu z našeho nového Dolce Gusta a hurá na to! :-)

- Tím, že jsem velkou část strávila doma, tak jsem dost trávila v kuchyni. Ozkoušela jsem hned několik nových receptů - poprvé jsem zkusila upéct kachní stehno a rovnou k tomu poprvé udělala i bramborový knedlík, poprvé v životě jsem dělala svou první nádivku a zvládla jsem i mazanec, pekla jsem poprvé i loupáčky a naplno jsem se pustila do pečení chleba... u toho jsem neskončila a rovnou zkoušela i domácí rohlíky... Úplně na konci měsíce jsem to završila domácíma bulkama k burgeru. X let jsem nesáhla na kynuté těsto, protože jsem se ho děsně bála a teď zjišťuju, že práce s ním mě naopak hrozně baví :-D. Životní paradoxy.
- Byli jsme se s mamkou podívat za babičkou a dědou na chalupě a navštívily jsme i druhou babičku s dědou.
- Po letech jsem dostala o Velikonocích na zadek :-D
- Skončila jsem ve zkušební době a hned na to našla novou práci
- Sázela jsem s mamkou na zahradě květiny do květníků. Pamatuju si už jako dítě, že tohle byl vždy první jarní den, kdy jsme s mamkou pořádně trávili čas na zahradě... právě u sázení a přesazování květin a od dětství mám tenhle den hrozně moc ráda. Čím jsem starší, tím víc mě baví hrabání v hlíně... děsivé, co přijde dál? :-D
- Objednala jsem si hned několik párů bot a nového oblečení. Stálo to majlant, ale už to bylo vážně potřeba. Připadala jsem si místy jako šmudla v obnošeném oblečení a ošklivých botech. Takže mám nová trika, svetříky, tílka, kalhoty a konečně nositelné jednoduché černé kožené balerínky, letní sandálky na klínku, klasické městské boty, lesklé nazouvačky a po letech jsem si koupila své vysněné celočerné Air Max boty.

Když jsem skončila ve zkušební době z vlastní vůbe, bylo mi jasné, že nějakou dobu budu muset setrvat na úřadu práce a zažádat o podporu v nezaměstnanosti. Nebyla jsem na to hrdá. Nebyla jsem hrdá na sebe, ale furt mi to přišlo pro klidnější život smysluplnější, než zůstat tam, kde to nefunguje. Zároveň jsem ale věděla, že tam nechci zůstat příliš dlouho. Je tady ale