Damn-girl | Můj svět

- Začátkem července jsem se šla v neděli večer projít s trenérem. Brali jsme to přes Grébovku, kde (a to jsem nevěděla) každou neděli po půl 9 večer nahoče u fontánky lidé tančí tango a podobné akce. Hudba se lehce line už od dolní části parku a vládne tam opravdu krásná pohodá atmosféra a hrozně hezky se na to koukalo.
- Tak nám přestěhovali kancelář, což oslavuji ještě teď, ač už je to měsíc. Dostali jsme místo o patro níž. Nemusíme se tedy šplhat do třetího patra bez výtahu a to je krásná změna, především po ránu. Ocením to i v zimě, kdy šplhání do třetího zabalená v zimním oblečení je za trest. V létě to je také super - v kanceláři máme při vysokých teplotách do 30 stupňů a ne i 33, jak bývalo nahoře. Navíc nejsme v pokdroví, a tak máme ze všech stran vyšší stropy, což je další plus - víc úložného místa. Kancelář je celkově větší a daleko víc prosvětlenější.
- Když jsem se stěhovala do svého aktuálního bytu, nikoho poblíž jsem tady neměla. Teď se ode mě pět minut busem přestěhovala kámoška z bývalé práce. Už jsme spolu byly za ten měsíc dvakrát venku. Předtím jsme se viděly cca jednou za půl roku.
- Navštívila jsem své dva životní koncerty. Ed Sheerana a Rammstein.
- Po čtyřech letech mi došly nervy se starými sluchátky. Udělala jsem si během července radost a koupila si nové. Zůstala jsem věrná své milované značce Marshall, ale vyměnila jsem své drátové za bezdrátové.
- Kurz němčiny v práci mi sice nevyšel, ale už jsem přihlášená na kurz pro začátečníky v jazykovce Spěváček. Začínám na začátku října.
- Po roce jsem byla konečně zase na šlapadlech. Tentokrát během západu slunce, kdy jsme se vraceli k molu už po západu a Praha už krásně svítila. Nezapomenutelné! Každé šlapadlo kolem mělo lucerničku a vypadalo to, jako v Bradavicích a já byla unešená.
- Mám svou fotku s Green Day čepicí. Nevím proč, tak nějak jsem fotku v tomto stylu chtěla už dlouho a nikdy mě nenapadlo, že bych ji fakt mohla mít.

vypnout mobilní verzi