Srdečně vám všem přeji především to zdraví. Ano, otřepaná fráze, ale ve chvíli, kdy o něj přijdete vy nebo

Knihu mi půjčila kamarádka a já se na ni moc těšila. Před pár lety jsem četla od Murakamiho Norské dřevo, které si mé čtenářské srdce absolutně získalo. Proto jsem se těšila právě na Kafku, ale

Tak jsem ve zdraví přežila svátky a zítra "hurá" na dva dny do práce. Upřímně doufám, že si to tam půjdu jen odsedět a nic urgentního se dít nebude. No, ale abych se potom nedivila. Ve chvílích, kdy si to takhle hezky plánuju to pak většinou takhle vůbec nebývá a je to blázinec od začátku do konce. Snad ale bude dobře, snad se to bude dát přežít.

- Po letech jsem si splnila sen a koupila si jako dekoraci hned dvoje světýlka. Jedny barevné baňky jsem si pověsila za sedačku v obýváku podél okna a srdíčka a hvězdičky mi visí podélně u závěsů v ložnici. Vytváří to krásnou pohodovou atmosféru.
- Konečně jsem zase po více než roce vzala do ruky pastelky a přenesla z hlavy na papír něco, co už mám v hlavě dlouho, ale nejak mi chybělo odhodlání se do toho pustit
- Objednala jsem si protein od značky Survival s příchutí vanilky, na který jsem se chystala už dlouho. Je sladší, docela dost práší a nejsou v tom tolik cítit umělé cukry, takže to nemá moc velká takový ten ocas, takže jsem vcelku spokojená. Navíc, já miluju vanilku :-)
- Nevím, co se událo za zázrak, ale po několika měsících (možná letech) se v prodeji v knihkupectví konečně objevily Heroinové deníky od Nikkiho Sixxe. Okamžitě jsem je zakoupila, včetně pokračování. Několikaměsíční sen, mít tuto knihu ve své knihovničce se tak konečně splnil!
- Na řadu tentokrát přišlo zase jednou i sportovní oblečení a já si koupila zase jednou sportovní podprsenku.
- Během listopadu jsem vzala do ruky foťák a vznikly tak dvě fotografie, které se mi zase jedno líbí
- Listopad byl pro mě vcelku kreativní, kdy jsem si dost čmárala, skládala básničky a tak celkově dost tvořila a dávala nějaké hmotné tvary svým myšlenkám a bylo to vlastně dost osvobozující

Ten čas tak rychle letí. V poslední době mám pocit, že letí ještě rychleji, než letěl kdykoliv předtím. I přes ten všechen letící čas si zvládám zapisovat všechny písničky, které mě během měsíce zaujmou. Pokaždé jich je pět. Pět mi přijde jako optimální množství. Deset písniček mě během měsíce vážně nezaujme. Tři jsou málo. Pět je prostě akorát. A i teď se koukneme,