Už jednou jsem se tady snažila o menší kus poezie a po velmi dlouhé době přišlo něco, co jsem konečně kompletně dala dohromady a nezůstalo to jen rozdělané. Takže...
HVĚZDÁŘ A HVĚZDA
Jsem hvězda, co s tebou svítí
Jsem ta, co občas se tříští
Jsem hvězda, v tvém vesmíru
Jsem ta,
V největších výškách padám
Už ani netuším, jak to zvládám
Ztracená, jako kapka v moři
Občasná chuť nad vším zavřít oči
Snad jednou se vše v dobré otočí
A pouhým zklamáním neskončí
Láska dává, ale také bere
Zima ve večerní tmě mě zebe
A padající sníh připomíná
To, nač těžce se mi zapomíná
- To je takový pokus o hooodně krátkou básničku, jejíž slova mě napadly dnes večer, když jsem venčila ve sněhu naše psisko. Takže se případně nesmát. A nebo víte co? Klidně se smějte :-D. Je to prostě jen pokus, jelikož jsem vždycky chtěla zkusit něco složit a nikdy nepřišla ta správná inspirace...
Ano... ano. Dostala jsem chuť psát. Takže jsem svůj nápad na příběh sepsala. Tentokrát to neni ani trochu podle skutečnosti, ale mě se ten nápad prostě líbil. Opět se zase omlouvám za chyby, pokud tam nějaké najdete. A dneska k tomu čtetí mám i písničku,
