Úzkosti a jejich lidé - Fredrik Backman

Nakladatelství Host
Vydáno v roce 2020

Občas mé oči zapátrají kvůli Facebooku i mezi bulvární internetové plátky, kde se řeší, kdo s kým, kdo už ne a podobně. Přestala jsem číst ty články samotné a zaměřila se na komentáře a nějak mi to hýbe žlučí.

K sepsání tohodle příspěvku mě přivedl článek, o tom že se Iva Fabešová (zakladatelka a majitelka velmi úspěšných kaváren

Otázku stavění našeho společného sídla s Jakubem už jsem tady zmiňovala několikrát. Celou dobu jsem však čekala, až bude mít nějaké jasnější obrysy, abych jen tak neplácala.

Stavění a bydlení řešíme cca od jara  (jestli se nepletu) a během té cesty za vlastním bydlením nás potkalo několik nepříjemností, ale to k tomu prostě

Když jsem tady včera tak úspěšně oslavovala deset let na blogu, tak by bylo asi trošku nefér nezmínit tady další životní mezník, který je pro mě daleko osobnější a on to tady asi bude číst i drahý, takže těchto pár řádků bude věnováno jemu (mimochodem občas si blog pročítá, když u něj sedím... přijdu si pak pitomě a stydím se nebo jak to popsat :-D)

Dnes ráno jsem nemohla spát. Hlavou se mi honila myšlenka, že v sobotu jdeme vybírat vzorníky na barák, jaké budeme mít podlahy, jakou koupelnu, jaké dveře. Až v noci mi došlo, že to vlastně bude moje práce a ještě jsem se ani nekoukla po nápadech. Tak jsem sjížděla Pinterest.

O bydlení zase v jednom z dalších článků... teď se vrhnu zpět na hlavní myšlenku.

Jak jsem projížděla internet, padlo mi na mysl, že můj blog by teď někdy měl mít v říjnu narozeniny, a tak jsem se jala pátrat po prvním článku. První článek byl zveřejněn 2. října roku 2010.

TENTO BLOG TEĎ V ŘÍJNU OSLAVIL 10 LET SVÉ EXISTENCE!

Je to neskutečný! Založila jsem ho na začátku třeťáku na střední a nikdy by mě nenapadlo, že mi vydrží tak dlouho. "Přivedla" mě sem kamarádka, která tady v té době měla také blog a funkčnost si moc chválila, tak jsem si ho tady založila také. I po deseti letech mě sem strašně baví psát. Tímto vám všem moc a moc děkuju, že sem chodíte a necháváte tady komentáře. Já doufám, že vás to to furt baví.

Nezměnilo se nic a přesto úplně všechno. Snad každý den jsem vděčná za to, že tady máme tak skvělou sociální bublinku. Jsem neskutečně vděčná, že jsme se začali scházet osobně. Když jsem tady začínala, nenapadlo by mě, jak moc se to rozjede, a jak moc mi celá ta blogová věc bude dávat smysl.

Mé začátky charakterizují anglické nadpisy a především stěžovací si články. Postupně se z toho začalo stávat místo pro inspiraci ostatních především se zápisky, které se snažím mít co nejvíc pozitivně laděné. Mám i pravidelné články v podobě (ne)malých radostí, měsíční top 5, tipy na knihy, které jsem četla a filmy, které jsem viděla. Občas nějaký ten článek z výletu nebo recept. Občas to postěžování si, ale myslím, že to pomalu mizí.

Jsem moc ráda, že tady můžu být a děkuju ještě jednou vám všem!

Covidová doba je zlá a neuprosná a na mě to nějak všechno padá. Nějak ztrácím motivaci. Mediální masáž všude kolem. Tolik názoru na danou věc, že člověk neví, komu má věřit a jestli může věřit svému selskému rozumu. Samé příkazy a rozkazy. Debilní nařízení, co kolikrát postrádají smysl nebo se dělají horkou jehlou a ani se nepočká, jestli fungují co se zavedly nedávno.

- Máme v bytě na chodbě u schodiště komoru. Od mého nastěhování (před 3 roky) tam jen leželo různé harampádí, ještě po mamince majitelů, která tady bydlela přede mnou než umřela. Když jsem se sem stěhovala byla domluva, že si to vyklidím sama. No, leželo to tam dlouho několik let (jsem ostuda) a už dlouho mi bylo líto, že komora nemá pořádné využití. To se ale v září změnilo. Komora se vyklidila, bordel se odvezl do sběrného dvoru a z komory je teď suprovej špajz a vcelku se mi udělalo místo v kuchyni. Mám z toho obrovskou radost pokaždé, když tam pro něco jdu. Konzervy, nápoje, mléko, kapsle do kávovaru, cukr, mouka, olej - už konečně můžu vše nakupovat po více kusech v akci, jelikož to mám kam dát. Plánuju tam ještě přemýstit brambory a cibuli, kterým tam také bude lépe.
- A jak jsme byli v debordelizaci, vyrazili jsme ten den i po dlouhé době do Ikea. Tam ale bylo obrovské pozdvižení - spousta lidí korona/nekorona, takže jsme pobrali jen 2x přehoz na sedačku, masové kuličky, mamce brusinkovou šťávu a její oblíbenou majonézu a ještě nějaké ptákovinky. Cestou z Ikea jsme se stavili do Jysku, kde jsme koupili závěsy do ložnice - udělá to daleko lepší tmu než žaluzie, což nejvíc oceňuju při úplňku, který nám svítí přímo do oken.
- Po dlouhé době jsem zamířila do Městské knihovny a vůbec poprvé do pobočky tady na Skalce. Předtím jsem pokaždé chodila do centrální na Mariánském náměstí, jelikož jsem ji měla kousek od práce a do knihovny chodila o obědových pauzách. Myslím ale, že i na tuto pobočku si velmi rychle zvyknu, ač má krátkou otevírací dobu (jen 2x v týdnu). Navíc si můžu knihy za menší poplatek rezervovat a nechat přeposlat z centrální na jakoukoliv pobočku. Půjčila jsem si tam knihu Hygge, o které si už brzo budete moct přečíst kratší report společně s dalšími knihami, které jsem za poslední dobu přečetla.
- Po dlouhé době jsem se byla projít v Klánovickém lese a hrozně mi to prospělo. Já tob opakuju pořád, ale já opravdu miluju les. Je to společně s horami jedno z mých nej míst v přírodě. Byla jsem tam s kamarádkou, která si na jaře pořídila z dočasky huskyho, a tak je hned o to větší důvod chodit do lesa. Kamarádka mi navíc ukázala neskutečně krásný kus lesa, naprosto fotogenického.
- Společně s kamarádkami jsem po dlouhé době byla posedět. Byli jsme ve veganském bistru Moment (moje premiéra) a měla jsem tam opravdu neskutečně výbornou veganskou svíčkovou.
- Během jednoho z posledních pohovorů jsem se ocitla ve výškové budově na Pankráci v 22. patře. Pohovor nakonec nedopadnul, protože z toho vylezlo obchodování na burze (ehm, haha), ale i přes obrovský strach (ta výška + prosklená zeď od podlahy ke stropu) jsem ráda, že jsem mohla zavítat do výškové budovy a být jen metr od prosklené stěny a zjistit tak, jak to na mě působí a je to opravdu sakra něco jiného, než když stojíte třeba vysoko na mostě nebo věži - nedělalo mi dobře to sklo hned od nohou :-D.

Le Mans 66
- životopisný / drama / auta
- stopáž 152 min.

Caroll Shelby je na absolutním vrcholu své závodní automobilové kariéry.

Fíha! Tu srpnovou hudební TOP 5 jsem pěkně zakopala pod zem! Písničky mám ale sepsané v telefonu, a tak se na to jdu vrhnout. Třeba zase někoho inspiruju tím, co poslouchat :-).

Mám ráda Red Hoty. Jsou obodobí, kdy je můžu poslouchat furt. Jejich hudba mi zní dost melancholicky, a tak si k nim nacházím cestu, když