boudicca: Nastupovala jsem v září a bylo to úplně to stejné, co popisuješ. Pořád jsem se ohlížela za rameno, kdy se na mě začne valit ta tuna práce, a on byl pořád strašně divný klid. Docela jednoduché činnosti, práce v systému, který už jsem znala z dřívějška, bála jsem se, že budu mít po měsíci plné kecky rutiny. Ale zvyká se na to ale rychle, moct jít v klidu na oběd a nekoukat u jídla na hodinky, moci odejít domů dříve, aniž by ses děsila, co ti tam zůstane za nadílku na další den... Za mě paráda, chodit z práce svěží a s energií.
damn-girl: Já přišla ten první den domů naprosto vyflusaná a to jsem tam nic nedělala . Jen jsem seděla a koukala, ale večer jsem byla totálně vyřízená a v devět večer usínala s kartáčkem v puse
. Ty ostatní dny ale pak už v pohodě
. Kamarádka-kolegyně mě uklidňuje, že až se zajedu, nebudu mít čas přemýšlet nad věcma, jako jestli mě to baví nebo ne
. Furt doufám, že se to nějak zlomí a budu nadšená
iva: Neboj, to je normálni proces adaptace a srovnávání
Kdysi jsem byla pracovně dost vytížená a když jsem se toho pak zbavila, pořád jsem se ptala, co mám dělat. A každej mi udiveně říkal: "Nic... relaxuj!"
Je prima, že po těch streseš máš teď klid, moc ti to přeju!
PS: Mladší po prvním školním dni byla tak zdrchaná, že si vlezla do postýlky, vypila teplý mlíčko a dvě hodiny spala jako zabitá. A to byla ve škole jen jednu hodinu!
Takže tvé usínání s kartáčkem v puse mě ani nepřekvapuje
damn-girl: Jé chudák malá, takovej teror!
Dnes bylo práce dost, dneska jsem dělala celý den, ale aspoň to rychle uteklo
hroznetajne: Ani nevíš, jak ráda slyším, že je to v pohodě. Nikdo do tebe nešije, nikdo na tebe není hnusný. A jestliže tě bavila práce, sakra, KONEČNĚ změna k lepšímu, no ne?
A je fajn, že jsi v kontaktu s údržbou .
(To vstávání ti jako docela závidím, no...)
myfantasyworld: Ani se nedivím, že ti to připadá divný, tyhle velký změny kolikrát člověka zarazí. Já jsem byla ráda, když práce bylo tak, že jsem měla co dělat, ale občas si mohla dát pauzu na kávu, odejít na oběd, tohle mi přijde jako super věci, které prostě jsou důležitý, pak se mi pracovalo líp. Ale jakmile jsem potom si nemohla ani udělat pauzu na obě, nejedla jsem třeba od 9 do 2 hodin, pak jen do sebe rychle něco hodila a makala dál, protože v kanceláři mě čekala další spousta práce i některé věci, co spěchali, takže jako pořád je pro mě přijatelnější nuda, než velký stres.
tlapka: I změna k lepšímu je do určité stres, protože je to prostě změna. To se poddá.
lvice: Užívej si toho klidu! V bývalé práci jsem měla třeba zajímavější náplň práce, ale bylo toho tolik, že jsem de facto jela v kuse a to se nedá. Teď mám klid a jsem za to děsně ráda! Zbývá mi sil na mimopracovní činnosti, nepadám únavou na hubu, mám čas si v pracovní době koupit třeba lístky do divadla atd.
rebarbora: Upřímně, já jsem ještě i po čtyřech měsících pořád z některých věcí vyplesklá a pořád ve mě někde na pozadí hlodá nesmyslný strach, co když tohle a aby někdo neřekl... Obědy a docházku mám teď taky mnohem volnější, ale stejně by mě ani ve snu nenapadlo toho nějak zneužívat, a občas mě některé momenty až dojímají, jako když mi vedoucí nabízela, ať jdu s tím mým zpropadeným zubem moudrosti klidně marodit, jestli to moc bolí - v předešlé práci byl každý na neschopence flákač a simulant
Ber to tak, že nám bude chvíli trvat, než si zvykneme na lepší