Tak jsem ve středu podala s velkou slávou výpověď a od včerejška ležím. Už v neděli jsem měla takový ten prapodivná pocit, že na mě něco leze. Pondělí bylo v pohodě, ale byla jsem taková unavená a bez nálady. V úterý ráno mě trošku pobolívalo v krku, přes den se to ale srovnalo (ano... hypochondr... ví o svém zdravotním stavu vše do detailu... ehm). Ve středu už mě

Nic není napořád. Věci se mění a to ve chvíli, kdy i vy sami to nejspíš ani netušíte. Když jsem na konci léte podepisovala smlouvu, na dobu neurčitou, byla jsem šťastná. Byla to věc, kterou jsem si dlouho přála. Pak stačilo, tak málo a všechno je jinak.

Dnes odpoledne jsem podala výpověď. Ještě o víkendu jsem o tom ani nepřemýšlela,

Jsem tady vždy upřímná, ale i tak jsem tentokrát hodně přemýšlela, jestli tady o tom psát. Pokaždé když se ale vypíšu tady, nějakým způsobem se mi uleví, a proto ani tohle nehodlám nakonec dál tajit. Už jen proto, protože já samotná se s tím smířím líp... alespoň v to doufám.

Když jsem poprvé otvírala knihu vzpomínek InTyMně od M.